Zatímco jsi spal – dívala jsem se z okna – a víš – říkala si – jestli ty mraky –co na obloze vytváří obrazce prapodivných tvarů – jestli je vidíš taky – v tvých snech – nebo i doopravdy – snad také pozoruješ oblohu – nebo ne?

Zatímco jsi spal – uvařila jsem kávu – a pozastavila se nad tím – jak krásně voní – vzpomněla jsem si – jak jsme sedávali u stolu – a po soustech dobrého oběda – si vychutnávali kávu bez její vůně – nebylo cítit nic.

Zatímco jsi spal – ležela jsem na posteli – a přemýšlela, jaký bude zítra den – bude pršet –prší i tam u tebe? –  ten déšť bubnuje na střechu – jako u nás doma – když sedíme v křesle – a jen posloucháme ty kapky, které se tříští o zem – kap, kap, slyšíš?

Zatímco jsi spal – po mé tváři stekla slza – jen tak – bez upozornění – také někdy pláčeš?
Utřela jsem slzu z tváře – a pozorovala její lesk na mém prstu – bylo v ní tolik smutku – smutku z člověka – který občas pláče sám – bez důvodu.

Zatímco jsi spal – ptala jsem se sama sebe – jaké to bude až se vrátím – představoval sis to někdy? – budeš čekat – že budu stejná jako dřív – jen vlasy snad trochu poporostly – a tvář sešla vlivem doby – a co když jsme jiní? – bude vše jako dřív? – i náš gauč bude o něco víc prosezený – než býval.

Zatímco jsi spal – já byla vzhůru – vzhůru nad myšlenkami – které mě znepokojovaly – kdy se vrátím? – nevím – až čas dovolí – až stromy opadají a zůstanou jen holé větve – bez známek větrných – záryvů ––– bez tíhy zvadlých listů – bez barev, na které jsme hledívali s údivem.

Zatímco jsi spal – já už se dávno vrátila.